Bomba, překvapila jsem sama ze sebe, říká staronová olympijská šampionka

„Bylo toho už moc, psycho,“ vzpomíná na rozchod s přítelem a otcem své tříleté dcery Terezky. Sport ji dodal sílu. A bude ji ještě potřebovat. Od září půjde do práce po mateřské „dovolené“, bude se stěhovat a přestavovat byt. Ale triatlonu se pochopitelně vzdávat nechce.

„Uvidím, jak to stihnu. Ty evropské ambice už tam nejsou,“ usmívá se. Vždyť i na mistráku se objevila vlastně náhodou. „Táta mě přesvědčil, že pojedeme na Lipno na pár dní na dovolenou a já si dám na závěr závod,“ vysvětlila. Na stupně vítězů si jen nesměle pomyslela, ale jenom ve věkové kategorii. Absolutně? To ani náhodou… „Vždyť já ani triatlon pořádně nesleduju, nevěděla jsem, kdo tady bude nebo ne.“

Jak se cítila víc než po pěti letech na celé olympijské trati? „Málem jsem se utopila,“ smála se. „Byla jsem ztuhlá, vůbec jsem netušila, co vydržím. Doteď jsem jela jen sprinty.“

Naposledy závodila v sezoně 2008, tu další jen doprovázela handicapovanou cyklistku Sedláčkovou. Až pak letos aquatlon v Praze, sprinty v Brně a Bratislavě.

Zato na kole oživila svoji dávnou silnou stránku. „Konečně kopce, taky jsem měla trochu obavy. Stihnu dvakrát týdně dvě hodinky, ale vždycky mi to šlo. Nikdy jsem neměla problém, bavilo mě to,“ vypráví dcera výborného cyklisty.

Překvapila hlavně v běhu, kdy stabilním tempem udržela náskok před další maminou Evou Potůčkovou a teprve po zranění se navracející výtečnou běžkyní Petrou Kuříkovou. Té nadělila dokonce víc jak čtyři minuty! „To jsem sama od sebe nečekala,“ divila se. „Je to bomba, chci pokračovat dál,“ chystá se.

Doteď jen částečně učila na dopravní průmyslovce doma v České Třebové tělocvik. Teď ji přibyde naplno ještě zdravověda a další předměty. „Je to jiný život. Uvidím, nevím,“ těší se vždy usměvavá a pohodová, teď 34letá dáma.