Snad se ze mně v sobotu nestane zakřečovaná mrtvola, plánuje Standa Bican před Moraviamanem

Známe se přes patnáct let a kdysi jsme spolu jezdili lézt na Srbsko a absolvovali pár maratonů v Pojizeří. Chalupa v Krkonoších volá po běžkařském vyžití. Sportování hraje v tvém životě velkou roli. Jak ses dostal k triatlonu?

Nějak to samo přišlo. Intenzivně jsem sportoval od šesti let. Do patnácti jsem dělal sportovní gymnastiku, pak čtyři roky bojový sport. Někdy kolem devatenácti jsem začal lézt a jezdit víc na hory. No a do toho nějaké běžecké závody, v zimě Krkonošská 70, první maratony.

Vzpomínáš si na svůj první závod? Jaké dojmy s ním máš spojené?

Masakr - byla to Xterra v Ostrově. Plavání bylo celkem ok, na to že jsem plaval prsama, jsem vylezl v první třetině. Na kole jsem dojel předposlední - asi to bude tím, že na kole jsem před tím vůbec nejezdil, trať byla docela technicky náročná a taky jsem ten den poprvé v životě zkusil nášlapy. Takže při závodě v lese jsem si užil dost pádů na zem. No a běh jsem měl naštěstí dobrý, tak jsem i nějaké ty holky zase předběhl.

foto: Krušnoman 2014

Vloni ses pustil do dlouhého triatlonu a dal sis náročnou půlku Pilman. V cíli jsi nijak zničeně nevypadal. Dala ti gymnastika a lezení potřebný základ pro vytrvalost, nebo je to spíš o jiném prahu bolesti?    

To netuším, spíše mi ty oba sporty daly nějaký základ a vztah ke sportu a pohybu. Možná lepší koordinace některých pohybů.

Letos ses do toho obul ještě víc a přihlásil ses na několik závodů poháru dlouhého triatlonu. Začal jsi Krušnomanem a minulý víkend to byl Czechman. Jak hodnotíš své výkony? 

S oběma závody jsem nadmíru spokojen. Moje kritéria pro úspěšný závod jsou: 1. Skončit do půlky (jsem takový půlkař), 2. Aby mě předběhlo co nejméně holek (většinou mě daly 3 až 4), 3. Abych běžeckou část vždy běžel a sfouknul co nejvíce borců. No a to se mi na obou závodech povedlo s tím, že jsem ani nebyl nějak rozstřelený po závodě. Největší radost mi pak přinášely vždy běžecké části, kdy jsem na obou zmiňovaných závodech předběhl mnoho desítek borců. A na kole jsem se po roce taky výkonnostně posunul - už nedojedu na kole v poslední třetině startovního pole, ale spíše někde ke konci první třetiny. 

Začal jsi pilovat plaveckou techniku na tréninzích s Etriatlon teamem na pražském  Výstavišti. Jaké to je?

Fajn, hlavně na pročištění hlavy a parádní start do dne. Holky to vedou dobře a jsem opravdu spokojen. Na výsledcích to teda nebylo znát - oproti Pilmanovi z minulého roku, jsem měl Na Czechmanovi  plavání horší - čekal jsem, že zaplavu o 4 minuty lépe. Tak uvidíme v sobotu, jak se mi trénink vrátí. 

foto: triatlon Litomyšl 2013

Pracuješ na manažerské pozici v bankovnictví a máš tři děti. Nabízí se otázka, jak a kam vkládáš tréninkové jednotky?

Mám systém dodržovat pravidelnost pohybu. Celoročně třikrát týdně jezdím do práce a z práce na kole (to je spíš pohyb než trénink, ale lepší než nic). Cestu zpět prodloužím, pokud to jde. Dvakrát až třikrát jdu ráno plavat a dvakrát běžím do práce a z práce - tam 9 km, zpět 12 – 20 km dle potřeby. No a víkendy jsem se snažil pravidelně jednou vyjet na delší kolo a delší výběh nebo zjara už závody. Od chvíle, kdy jsem se přihlásil na IM jsem upravil životosprávu - žádný alkohol - ty jo už půl roku. Nechodím do hospody a většinou už v devět večer nevím o světě.

Cestování po závodech spojuješ s rodinnými výlety. Jak je pro tebe důležitá jejich podpora? 

Fandí mi, co to jde, snad si to i trochu užívají. Myslím, že patří velké poděkování organizátorům, že připravují i dětské soutěže. Jak na Krušnomanovi, Poděbradech tak i na Czechmanovi byly velmi hezky připravené dětské závody, kde mají všichni šanci na úspěch. Pro děti je to pak obrovsky motivující na takové akce jezdit. 

Jaký máš triatlonový vzor a sen?  

Nemám vzor ani sen. Obecně chci vydržet sportovat co nejdéle. Těžko říci, jestli to bude pořád triatlon. Každopádně bych chtěl sbírat medaile v kategoriích  70+. 

Zbývá ti ještě čas na skalní lezení?

Naposledy jsem lezl v Alpách minulý rok v srpnu. Pak už nic - a to jsem lezl intenzivně 10 let i čtyřikrát týdně. Spíše jsem to na chvilku přerušil, protože to opravdu nejde kombinovat, pokud chci alespoň trochu dobře zajet. 

Potkali jsme se párkrát na triatlonovém kempu Seldor, kterou pořádá známý borec Tomáš Komárek se svou ženou. Stejně jako vloni, i letos je to spojené s poutákem v Litomyšli. Přijedete?   

Si piš. Na Seldoru se schází skvělá parta z oddílu TJ Packa Praha. Tento oddíl má mnohaletou tradici, vede ke sportu už několikátou generaci. Původně začínal jako oddíl specializující se na běžecké lyžování, ale poslední roky jeho členové sbírají medaile i v ostatních sportech. O kvalitě oddílu svědčí i to, že Lukáš Bauer předběžně přislíbil  účast v družstvu TJ Packa Praha A pro některou z nadcházejících Krkonošských 70tek. 

Zbývají pouhé tři dny do Moraviamana, kde se poprvé popereš s výzvou jménem Ironman. Jsi připraven? 

Už mě nebavilo o tom mluvit, že možná jednou - to byl asi ten motiv - protože kamarádi bábovky okolo mě o tom jen pořád mluví! Obavy mám asi z neznámého, jak tělo bude reagovat po osmi nebo devíti hodinách výkonu. Snad nebudu mít u jména ve výsledkové listině DNF. S přípravou mi nikdo nějak zvlášť neradil. Reálně se odhaduju, že bych mohl jít pod 11 hodin. Ale jak moc se můj čas bude vzdalovat od 11 a přibližovat 10, tak to se asi dozvím až na místě. Budu považovat za úspěch, pokud se mi podaří běžet celý maraton. Chtěl bych jít na čas kolem 3:30. Snad se ze mě nestane chodící zakřečovaná mrtvola, kterých v těchto závodech bývá dost.