Jak vypadá vlámská cesta mladé naděje Lindy Vítové

Jak jsi na tom aktuálně a kdy se postavíš na první start sezony?

Úplně aktuálně sedím v belgickém tréninkovém centru mezi běžeckým a plaveckým tréninkem. Sepisuju odpovědi na otázky a zároveň se snažím belgickým kolegům vysvětlit, že háčky jsou vlastně zjednodušením spřežek. Nevím, jestli nedokonalostí mé angličtiny nebo jejich důvtipu, ale má snaha se zatím nesetkává s pochopením. Sezonu startuji týmovým triatlonem 1. května v belgickém Dorniku.

Koleno už opravdu nebolí a netrápí tě nic jiného?

Koleno je naprosto v pořádku. Někteří fyzioterapeuti, kteří mě teď viděli, mi nevěří, že přední křížový vaz opravdu nemám. A v porovnání s lednovou situací, kdy jsem nevěděla, jestli se letos vůbec rozběhnu, jsou momentální bolístky naprosto zanedbatelné.

Jaké máš tedy plány?

Jelikož jsem již za juniorským zenitem, tak spíš plánuji závody pro mojí kategorii, třiadvacítkách. Reprezentovat na vrcholných akcích v olympijském triatlonu, který jsem ještě nikdy nejela, je pro mě zatím velkou neznámou, ale rozhodně se o to pokusím.

Hlavní tedy pro tebe vypadá triatlon, stihneš ještě cyklistiku, chůzi, běhy - zůstáváš členkou projektu adidas Czech Marathon Hopes PIM ?

V projektu Marathon hopes nadále figuruji. Na podzim poběžím ze seriálu RunCzech půlmaraton v Ústí, jestli stihnu i pražskou Grand Prix, ještě uvidím. Chůzi jsem již pověsila definitivně na hřebík, cyklistické a běžecké závody nevylučuji, ale rozhodně je dlouhodobě neplánuji a nejsou pro mě prioritou.

Kolik času strávíš v Belgii? Chystáš tam i školu? Mluvíš už po jejich?

Většinu času tréninkového období se snažím trávit v Belgii kvůli podmínkám, ale v sezoně to bude asi jiné. Základní konverzaci ve vlámštině, že mám hlad, už nemůžu nebo že se jede moc rychle, zvládám. Ale vzhledem k tomu, že jsem podala přihlášky do posledního ročníku škol ekvivalentních k našim gymnáziím a pravděpodobně mě čekají srovnávací zkoušky například z religionistiky ve vlámštině, tak řeč ještě na dostatečné úrovni neovládám. Ale nasadila jsem teď vysokou rychlost studia vlámštiny a ráda bych příští rok v Belgii odmaturovala.

Jak žiješ a bydlíš?

Přes kontakty, kterým jsem za tuto možnost velice vděčná, jsem se dostala do skvělé rodiny, která mi poskytla zázemí a pomoc. Teď se budu přesouvat do jiné blíže tréninkovému centru. Poloha je severně od Antverp, poblíž hranic s Nizozemskem. 

Jak přesně zní dohoda s týmem 185 - co ti poskytnou, co po tobě chtějí?

Úplně přesně opravdu nevím, smlouva byla psaná vlámsky. Musím objet nějaké pro sponzory důležité závody v Belgii, být přítomná na reklamních akcích. Dostala jsem oblečení, cyklistický materiál, mám neomezený přístup do bazénového komplexu, tréninkového centra, ale hlavně trenérské zázemí.

V čem je největší změna oproti Česku? Liší se skladba tréninku? S kým známějším spolu trénuješ?

Pro mě je asi nejzásadnější změnou, že jsem začala trénovat s triatlonisty a můj trénink je výhradně zaměřen na triatlon. Trenéra vidím maximálně dvakrát týdně, komunikujeme spíš na dálku.  Jinak Belgičani obecně tréninkovým objemem moc nešetří, také věnují hodně času stabilizačním a kompenzačním cvičením. Občas mě něco překvapí, ale postupně si zvykám, baví mě osvojovat si nové způsoby. Ve stejném tréninkovém centru se připravuje například známý cyklokrosař Kevin Pauwels. Párkrát jsem ho potkala, ale že bych zrovna s ním jela trénovat, to se říci nedá.

Jak na tvou změnu rytmu reagují rodiče, trenér Piták a další blízcí?

V listopadu byla na Zélandu i chvíle, kdy jsem opravdu zvažovala zůstat tam. Myslím, že i rodiče to zaregistrovali, takže varianta Belgie je nakonec docela poblíž. Musím uznat, že jsem až překvapená, jak moje okolí bezvýhradně podpoří každý můj jakkoliv ztřeštěný nápad. Ale neskutečně mi to pomáhá, díky nim se nebojím dělat radikální změny. A Ivoš Piták? To je trenér profesionál. Viděl, že jinde můžu mít pro triatlon kvalitnější podmínky, tak mojí snahu dostat se ven podpořil. Neustále s ním konzultuji nejen trénink, náš vztah rozhodně neochladl, spíš naopak.

Bereš belgické angažmá víc jako životní zkoušku a změnu, nebo opravdu čistě šanci na sportovní vzestup?

Primárně byl odchod do Belgie za sportovními podmínkami, ale životním zkušenostem se nevyhnu, i kdybych chtěla.

Podobně i loňský Nový Zéland, co jsi tam všechno užila a poznala, asi víc životní zkušenost než jen sportovní, že?

Stejná situace byla i na Zélandu, optala jsem se tamějšího trenéra, jestli bych s nimi mohla trénovat, takže jsem tam zůstala hlavně kvůli sportu. Co za zážitky, zkušenosti, jak z tréninkového tak životního hlediska následovalo, jsem ani ve snu neočekávala. Příklad měsíce stráveného na Zélandu nebo současná situace v Belgii je výbornou ukázkou, jaké sport poskytuje možnosti.

Jako cíl uvádíš olympiádu - kritéria jsou velmi tvrdá, kdy to vidíš reálně? Už Rio, nebo 2020, nebo... ?

Potřebuji dlouhodobější cíl, ke kterému budu směřovat. Před čtyřmi lety jsem dokončila závod českého poháru v triatlonu na posledním místě se ztrátou přes dvacet minut na vítězku a byla plně rozhodnutá vystudovat pařížskou Sorbonnu. Kdyby mi někdo řekl, co budu dělat dnes, nevěřila bych. Nechci polemizovat nad tím, co bude za čtyři roky, pro účast na olympiádě udělám pro tuto chvíli vše, a když ani to stačit nebude, tak třeba skončím nakonec na té Sorbonně.