Začátek sezóny byl pro ni velice slibný, ale poté se objevily zdravotní problémy s vyhřezlou ploténkou. „Stihla jsem pouze jeden závod ČP a pár „ pouťáků“ v okolí, ale nutno dodat, že jsem se cítila opravdu výborně. O to víc mě to štvalo," shrnuje.

„S odstupem času je mi příčina zranění čím dál tím jasnější. Už když jsem plavala, tak jsem měla problémy s bedry, ale nikdy jsem se nemusela hlídat, hlavně o prázdninách když už bylo odplaváno. Takže po soustředění ve Švýcarsku a absolvování EP v Brně ( v mém případě nedokončení závodu-křeče, zima, déšť) jsem odjela s kamarády na „dovolenou“ – Tour de France. Trenér mě nabádal k odpočinku, ale pohled na Lance mě vyhecoval k nadlidskému výkonu :-) a spolu se spaním ve stanu, koupáním v horských řekách to na pořádný problém stačilo…,“ popisuje inkriminované okamžiky.

Domů ji ze Švýcarska ji vezli kamarádi vleže ve Škodě fabia combi. „Nohy jsme měla v kufru, vřele doporučuji :-). Prvních 14 dní jsem nemohla skoro chodit, pak jsem zařadila rekreačně plavání, a když už jsem mohla pomýšlet na lehký trénink, bylo po závodech ČP.“

A jak probíhalo léčení? „Analgetické infuze, diagnostická mag. rezonance a následná rehabilitace. Bez pomoci lékařů bych se prostě neobešla – tímto bych chtěla poděkovat sportovnímu lékaři Davidu Koudelkovi a neurochirurgovi Martinu Chlachulovi,“ vzkazuje.

„Jestli mě to mrzelo? To je slabé slovo. Každý víkend při sledování  záznamů z triatlonu jsem musela zamáčknout slzu,“ smutně dodává.

Nyní navštěvuje rehabilitace, kde se snaží získat správné pohybové stereotypy a začíná pomalu s tréninkem. Jak sama s úsměvem říká, je snad jediný triatlet, který se v září těší na závody.

Avšak myslí pozitivně a trénink nezvdává. „Až se budu cítit 100% zdravá tak bych ráda v rámci zimní přípravy zařadila nějaké běžecké závody, absolvovala pár sérií Lysá cupu a pokud sněhové podmínky dovolí, tak se konečně zúčastnila Jizerské 50…Ale hlavně nic neuspěchat.“