Ultratriatlon (7,6-360-84,2)km za 34 hodin
Už v první třídě jsem měla z tělocviku dvojku :-) Až na vysoké škole jsem si jako tělocvik vybrala kanoistiku. Ta mě nadchla a sport mě poprvé začal bavit.
Se systematickým pohybem jsem začínala až po VŠ. Nejdříve 2x týdně prsařská dvouhodinovka v bazénu. Pak jsem si vydělala na "pořádné" kolo, silničku. Začala jsem s cyklovýlety, které se postupně prodlužovaly. V zimě se na kole nedalo, tak jsem nejdřív dlouho o běhu jen uvažovala, a později i realizovala. Na vlastní kůži jsem zkusila celkem dost "běžeckých zranění". Naštěstí jsem vždy našla sílu zkusit to znovu. A potom stačilo v televizi vidět pořad o triatlonu, a bylo mi jasné, že to chci zkusit. Cesta do TK Opava už byla rychlá, a tam jsem dodnes.
Kolik máš na svém kontě železňáků?
Železňáků mám deset.
Kde se zrodila myšlenka zkusit double Ironman neboli ultratriatlon (2x3,8 – 2x180 – 2x42,1)?
Někde jsem o tom slyšela .... :-)) a prostě mi to nějak utkvělo v hlavě
Kde je závod situován a jaké byly tratě?
Centrum závodu bylo v maďarském Bonyhádu. Plavalo se v nedalekém Dombováru, v 33m bazénu. Do drah nás rozdělili podle času, který si každý uvedl do přihlášky. Na kole jsme nejdříve jeli 42km kopcovitým terénem do Bonyhádu, tady pak 127 okruhů v ulicích města. Běh byl na 87 okruzích a vedl parčíkem a sídlištěm.
Kolik stálo na startu odvážlivců?
Na start se postavilo 26 lidí, z toho dvě ženy.
Jak jsi zvládla plaveckou část o délce 7,6km?
Plavala jsem "na pohodu" 2:28, a uběhlo to celkem rychle. Trochu jsem podcenila jídlo a pití, ve srovnání s tím, jak se občerstvovali ostatní. Naštěstí to nemělo vážnější dopad.
A jak se ti dařilo během 360km na kole?
Pro přejezd z Dombováru do Bonyhádu, měl každý závodník motorkářský doprovod, tento úsek se jel za plného provozu. A já, protože žen bylo poskrovnu, jsem vyfasovala největšího motorkáře s největším Harlejem. Na okruhu v Bonyhádu byl provoz zastaven. Jezdilo se na obdélníku, kde jen jedna strana byla v rovině. Později jsem se dočetla z reportáže vítěze závodu, Slovince Matěje Markoviče, že převýšení na cyklistice bylo 3600m. Ještě, že jsem to nevěděla předem.
Po plavání se výrazně oteplilo, a začalo být docela dusno. To se vyřešilo asi během hodiny průtrží mračen a následným dvouhodinovým deštěm, naštěstí teplým. V polovině cyklistiky jsem se stále cítila OK. Pak přišlo stmívání a nastal problém při jedné z občerstvovacích zastávek. Zjistila jsem, že nemohu došlápnout na pravé chodidlo. Myslela jsem, že budu muset skončit. Spasila mě moje první masáž v životě. Byla jsem znovu vypuštěna na trať, s tím, že mohu jet, ale jen zvolna. Respektovala jsem to. Po pár hodinách bylo třeba masáž zopakovat, ale to už jsem byla víc v pohodě. Rozednilo se a přišla hustá mlha, rosily de mi dioptrické brýle a kapalo z helmy. Když mi rozhodčí oznámil, že vjíždím do posledního okruhu, měla jsem upřímnou radost, ale zároveň všeho plné kecky.
a závěrečné dva maratóny?
Když mě "sundali" z kola, následovala ještě jedna masáž chodidel. Rozběhla jsem se, a asi trochu přepálila. Ale běhání v tu chvíli bylo tak krásné a snadné ... ale netrvalo to moc dlouho, tempo šlo dolů, a občas jsem prokládala chůzí. Kolem poledne jsem měla za sebou první maratón a začalo dusno, jako před bouří, která ovšem ne a ne přijít. Bylo to těžké. Bylo jasné, že chůzí limit 36h stihnu, proto jsem zvolila tuto možnost, nechtěla jsem riskovat, že zkolabuji.
Jaký byl tvůj čas a výsledek v cíli?
34:22:47
Kdy ti bylo na trati nejhůře? Chtěla jsi závod zabalit?
Nejhorší byl jednoznačně první problém s chodidlem. Pak před začátkem běhu, když jsem si uvědomila, kolik že to mám vlastně uběhnout :-)) Zakázala jsem si na to myslet.
Jsi spokojená se svým časem?
Jela jsem tam s cílem dokončit, pokud možno v limitu. To se povedlo. Ale na takovém závodě může nastat tolik možných situací, které člověka v lepším případě jen zpomalí. Je úspěch dokončit v jakémkoliv čase.
Kolik si toho spořádala a vypila během závodu?
Jak jsem se už zmínila, během plavání jsem jídlo a pití podcenila, pila jsem pouze dvakrát. To se projevilo na kole, bidon jsem měla během chvíle prázdný. Zachránily mě dvě občerstvovačky cestou do Bonyhádu. Pití v bidonech nebylo, tak jsem zastavila a v klidu se napila. Na okruzích měl každý vlastní občerstvování. Jedla jsem co hodinu rohlík se šunkou a malý bidon vody. Později taky mysli tyčky a nealkoholické pivo. Na běhu už se mi moc jíst nechtělo, ocenila jsem na oficiální občerstvovačce nakrájená rajčata, a energii jsem čerpala z gelů(co hodinu). V nejhorším vedru jsem dokonce "pochodovala" s plechovkou piva v ruce :-))
Jak dlouho si po závodě spala?
Po závodě jsem usnula okamžitě a spala tvrdě od 23h asi do 6:30. Ráno jsem se cítila skvěle a s svěže.
Jak probíhala regenerace po takovém extrémním zatížení? Kolik dní si nemohla po závodě chodit?
Chodit jsem mohla, jen došlapování bolelo (zase ta chodidla). Cestou domů, mi v autě výrazně otekly nohy. Původně jsem počítala s týdenní únavou, ale ještě po dvou týdnech jsem "zabalila" 1/2 IM v Litovli, nešlo to.
Jaký je tvůj nejhorší a naopak nejhezčí zážitek ze závodu?
Nejhorší už ani nevím, to už je zapomenuto :-)
Nejhezčí... jednoznačně atmosféra závodu. Spoluzávodníci, jejich doprovod, dobrovolníci kolem závodu ... Všichni byli nadchnuti pro závod. A co je u nás nevídané, obyvatelé městečka kolem trati!!!
Poslední kolo se běželo v opačném směru s národní vlajkou nad hlavou (mrzelo mě, že ji s sebou nemám). Závodníci, kteří byli ještě na trati blahopřáli. Dobíhalo se kotlem diváků, obrovský aplaus, spousta natažených rukou k plácnutí ... a potom finišerské triko.
Když budete chtít povzbuzovat v maďarštině, pamatujte si "hojda, hojda"
Jak se dá na takový závod připravit?
To bude u každého asi jiné, a nemyslím si, že znám nějaký návod. Před závodem jsem uvažovala, jestli to pro mě není příliš velké sousto. Ale vzpomněla jsem si co mi kdysi říkala Zdeňka Tvrdá, v souvislosti s jejím jakýmsi ultra závodem, tuším běžeckou stovkou. Jde především o překonávání psychologických bariér. Možná neví, jak moc mě ovlivnila. Já na to vzpomínala už před mým prvním IM.
Přidat komentář
Zpět