„Podle papírových předpokladů jsem se měl o vítězství poprat s Rasmusem Henningem. Myslel jsem, že budeme spolu po celou dobu závodu a rozdáme si to až v závěru. Plavání tomu nasvědčovalo. Na první bojku doplaval jako první Rasmus, a tak jsem si mu vlezl za nohy a tam absolvoval celou plaveckou část. Do poloviny se s námi držel i Švýcar Widmer, ale nakonec zaostal o více jak 20 sekund. Skupinka dalších atletů na nás ztratila 3:20. Na začátku cyklistiky byl trochu zmatek, protože doprovodná auta vyjela těsně před námi a navíc se tam připletlo místní auto. Takže než abychom se s Rasmusem obouvali, kličkovali jsme mezi auty a místní zástavbou. Po necelém kilometru při nájezdu na hlavní silnici už nás všechna auta předjela. Ze začátku jsme se upravili (Rasmus natáhl návleky na ruce, já hodinky na ruku, utáhli boty, napili se) a zalehli. Po 10 minutách jsem v jednom výjezdu šel před Rasmuse. Po dalších 10 minutách jsem se otočil a Rasmus už jel se ztrátou. Naposledy jsem se otočil na třicátém kilometru, kdy jsme opouštěli hlavní silnici a najeli na

úzkou silničku. Tam jsem uviděl Rasmuse naposledy se ztrátou cca 30 sekund. Pak už jsem se soustředil jen na svůj výkon. Jelo se mi super, i když jsem se často musel ubezpečit v rychlých pasážích, že Rasmus nemůže jet rychleji a že tak můj náskok může být kolem jedné minuty. Ve stoupáních jsem to neřešil. První půlku jsem prolétl průměrem 42,5 km/hod. Druhá půle, kdy se jelo více proti větru, už byla pomalejší, ale na cca 70. Kilometru, kdy auto s kamerou vystřídala motorka s kamerou, jsem se zeptal, kolik mám na druhé. Odpovědí mi bylo, že hodně. No, děkuji za přesnost, říkal jsem si.  Ale potěšila i tato zpráva. Po necelých dvou hodinách a deseti minutách jsem přijel jako první do depa (poprvé ve své kariéře na bezhákových závodech) a podle předpokladů a mých pocitů už jsem byl jednou nohou v cíli jako první. Depo, oběhnout fotbalová hřiště a po cca 500 metrech běhu se na pár set metrů napojit na konec cyklistiky. Tam jsem se potkal s Norem Snislveitem. Podle hodinek už jsem běžel 2:30, takže náskok mohl být kolem čtyř minut. Otázka byla, zda je Rasmus před ním, nebo až za ním. Vybral jsem pravděpodobnější variantu, že je mezi námi a běžel, jak běhat umím (mezičasy prvních kilometrů - 3:20, 3:16, 3:19, 3:21, 3:28, 3:21, 3:28). Obrátka na cca sedmém kilometru, zapamatování mého času a čekání, kdy se proti mně objeví druhý závodník. Byl jím Rasmus, ale k mému milému překvapení jsme se potkali až 3:20 po obrátce. Třetí Nor pár metrů za ním evidentně trpěl, takže Rasmus musel dojet po kole až třetí. V tempu jsem se snažil nepolevovat, i když 11. kilometr, který byl od cíle na obrátku většinou do kopce, jsem dal za 3:45. V půli běžecké trati jsem potkal Rasmuse stále cca 3:30 od obrátky. I poslední obrátka byla pro mě pozitivní, protože Rasmus byl stále stejně za mnou. Poslední čtyři kilometry byly v mém podání velmi pomalé. Stoupající teplota a můj malý nutriční prohřešek na konci kola, kdy jsem si v opojení z nádherného průběhu závodu nevzal třetí gel, si vyžádaly daň a předposlední kilometr do kopce jsem odklusal za 4:10. I když fanoušci povzbuzovali, že mám takový náskok, že můžu jít pěšky. Nakonec díky rychlému začátku běhu, kdy jsem v první třetině na soupeře naběhl kolem tří minut, jsem měl i nejrychlejší běh (1:14:15). Druhý Rasmus přiběhl se ztrátou více jak sedmi minut, třetí norský závodník už ztratil 10 minut,“ hodnotil Ospalý a prozradil i své nejbližší plány.

„Nyní mě čeká krátký odpočinek a v druhé půlce července se představím i doma. Budu startovat na závodech Českého poháru v olympijském triatlonu v Mělníku a Táboře,“ uzavřel český triatlonista.